V tomto článku se věnujeme chovu sarančat, konkrétně zařízení ubikace, správné teplotě a vlhkosti, a v neposlední řadě také potravě sarančat. Jistě už víte, že sarančata jsou výživným a velmi oblíbeným krmným hmyzem. Běžně chovanými druhy sarančat jsou saranče všežravé a saranče stěhovavé. Jejich přechovávání se však jeví jako problémové, což spolu s vyšší cenou může být odrazující.
Je nutné dodržovat několik klíčových zásad chovu.
Nakonec budete překvapeni, jak dovedou být sarančata bezproblémovým a poměrně dlouhověkým hmyzem. Ačkoli vydrží i horší podmínky než jsou zde popsány, výsledky nebudou takové.
VELIKOST chovné ubikace, počet sarančat
Pro úspěšný chov doporučujeme terárium, přesněji řečeno insektárium. Jak by mělo být velké? Je potřeba zvážit, jakou očekáváte spotřebu a kolik je nutné produkovat sarančat. Pro menší počet agam či jiných ještěrů budete potřebovat přibližně 100 - 300 dospělců. Je vhodné nakoupit nedospělé jedince, tzv. subadulty, abyste měli jistotu, že jste nekoupili přestárlé dospělce. Pro zmíněné množství 100 - 300 sarančat doporučujeme terárium o velikosti zhruba 60-70 x 45 x 40-50 cm.
Ideální počet sarančat pro rozměry ubikace je klíčový. Nízký počet znamená pouze nižší efektivitu chovu z důvodu nenaplnění možné kapacity nádrže. Vysoký počet ale může být příčinou zvýšení vlhkosti a vzájemného požírání.
Užitnou plochu je vhodné zvětšit pomocí pletiva nebo pytloviny na stěnách ubikace. Vnitřek vyplníme větvičkami nejedovatých keřů a stromů nebo pletivem, případně platy od vajec. Kromě lepšího využití prostoru tím vytvoříme úkryty a vhodná místa ke svleku, který probíhá při zavěšení sarančete hlavou dolů. Na dno ubikace je možné rozprostřít seno, kukuřičnou podestýlku nebo písek. Popřípadě je možné dno nahradit pletivem, skrze které by nám trus propadával například do "šuplíku". Oka by musela být dostatečně velká (zhruba 0,5 cm). Zároveň by takovým dnem mohla utíkat malinká sarančátka, takže se toto řešení hodí pouze k odrostlejším jedincům.
Pozor, plastové komponenty mohou rozkousat. Sarančata jsou schopná okousat i přívodní šňůry s tenčím těsněním až na samotné dráty!
Větrání a vlhkost
Pro úspěšný chov je zásadní udržovat v ubikaci sucho. Toho docílíme řádným větráním, na které použijeme kovové pletivo (plasty prokoušou). Jednak vytvoříme velké větrání ve stropě, ale také ve spodní části ubikace, aby vzduch cirkuloval. Na větrání se nevyplácí šetřit. Klidně je možné nechat celý strop větrat a dále nechat větrat většinu jedné nebo dvou stěn. Zde si dáme pozor pouze na riziko průvanu chladného vzduchu poblíž otevřených oken v zimních měsících.
Optimální vlhkost je lehce přes 30 %. Nad 55 % se přestávají pářit, pokud je vlhkost dlouhodobě nad 60-65 %, dochází k úhynu.
Teplota
Sarančata vyžadují teplo a sucho. V případě sarančat stěhovavých postačuje teplota v rozmezí 28-32°C, sarančata všežravá jsou však o něco náročnější a teplotu preferují 32-35°C. Lokálně jsou v ubikaci samozřejmě i vyšší teploty zejména v blízkosti světel, což je naprosto v pořádku. Zde si stačí pouze pohlídat, aby se sarančata o tepelné zdroje nepopálila. To je možné například zakrytím žárovky pomocí pletiva. U zdrojů slabších než 40W k popálení zpravidla nedochází. Noční pokles teploty není problém. Běžná pokojová teplota nad 18-20°C je v pořádku. V přírodě zažijí i větší poklesy.
Osvětlení ubikace pro sarančata
V opravdu malých ubikacích nebo spíš boxech postačí i obyčejná žárovka. My ovšem chceme, aby sarančata vyloženě prospívala a tedy i značně produkovala další generace. Klasické žárovky se skvěle hodí jako lokální výhřevy, doplnit je můžeme například o vysvícené UVB kompakty. Vše funguje, sarančata se páří, ale to nám nestačí.
Co se stane po přidání plnospektrálního zdroje?
Sarančata zařadí vyšší rychlost. Žravostí počínaje a požadovanou vyšší produktivitou konče. Asi ani nemusíme dodávat, jak se spokojeně tvářila, když jsme zkusili použít vysvícenou UVB výbojku SunLux. To už je ovšem hotel Hilton, který by jim dopřál už jen skutečný fajnšmekr.
Světla mají dost, ale jak dlouho svítit?
Minimum je 12 hodin denně, aby se vůbec začala pářit. Osobně ale doporučujeme svítit 16 hodin denně. Klidně i více, budou se pářit ještě ochotněji.
Intenzita světla a doba svícení jsou stěžejní faktory ovlivňující chuť k páření a celkovou produktivitu.
Potrava
Ačkoli se v domácím chovu snažíme za každou cenu vyhnout vlhkosti, ve volné přírodě se sarančata s oblibou drží v okolí vodních zdrojů. Důvodem je jejich chuť na rákos a ostřici, které se u vody vyskytují. Sarančata nejsou příliš vybíravá a pochutnají si i na pýru a jiných travinách. To jim ale nestačí a s radostí požírají i pšenici, žito, ječmen, oves, kukuřici, rýži, čirok, proso, vojtěšku, jetel, hrách, luskoviny, sóju a jiné luštěniny, červenou a cukrovou řepu, brambory, pekingské a čínské zelí, tuřín, okurky, melouny a další tykvovité, slunečnici, chmel, pohanku, proskurník, bavlnu, len, skočec, pampelišky, škardu, jetel, bodláky, mladé rostliny z mnoha druhů ovoce, vinnou révu, ovoce i některé listnaté stromy. Rostlinnou potravu vyžadují v ideálním případě denně. Slouží jako zdroj vody, v jiné podobě ji dodávat nemusíme.
Velký pozor si dejte na nutnost omytí rostlinné potravy, protože postřiky a hnojiva mají fatální následky. Týká se to zejména oblíbených listů kedluben, rukoly, mrkvové natě a dalších zelených pochutin koupených v obchodě.
Čerstvou potravu doplníme o seno, které by mělo být k dispozici neustále. Stejně tak je vhodná sypká směs skládající se z různých druhů šrotů, otrub a ovesných vloček. Čím je potrava pestřejší, tím budou sarančata spokojenější a tedy i produktivnější. Nemluvě o vylepšení výživových hodnot samotných sarančat, která pak zkrmujeme.
V pokračování tohoto článku se dozvíte o rozlišování pohlaví, přípravě kladiště a odchovu vlastních sarančat.
Autor: David Mužíček
